Domácí: Bublifuk

Dárky k čemukoliv patří k mým nočním můrám. Je pro mě těžké skloubit moji představu s představou obdarovaného. 

Pokusila jsem se přítelkyni k narozeninám vyrobit bublifuk. Bohužel to úplně nevyšlo podle mých představ.

Ve vodní lázni jsem pomalu v malém množství vody rozpustila nastouhaný kousek mýdla, který jsem dostala jako vzorek k objednávce olivových mýdel u Šivy. Jemným mýdlem vyrobeným z kokosového oleje jsem se snažila nahradit tekuté kastilské mýdlo, které bylo v původním návodu. Asi ho však nebylo dost. K mýdlovému základu jsem přidala glycerýn (prý se dá použít i kukuřičný sirup nebo med). Bohužel povrchové napětí nebylo asi dostatečné a bubliny praskaly v podstatě hned. Takže jsem směs znovu zahřála a přidala další mýdlo. Bublifuk bublá, ne vždy se bublina povede, o to větší radost máme, když ano.
Nevím kde jsem udělala chybu, jestli v malém množství mýdla ku vodě, v malém či velkém množství glycerýnu, nevhodném mýdle, ...
V dětství jsme běžně bublifuk dělali z jaru, ale nechtěla jsem použít žádný saponát, i když o poznání ekologičtější než zmíněný jar.

Foukátko je z kousku drátu a klacíku, který jsem uloupila v křivoklátských lesích.