Plky na úvod

Nejsem velkým příznivcem označení Zero waste. Knihu Bei Johnson jsem nečetla a ani se k tomu nechystám. Mohlo by se totiž zdát, že pokud domu z nákupu chodíte obtíženi sklenicemi cinkajícími jak sáně o Vánocích, slovo "plast" vás při vyslovení dáví a jednou za rok se necháte vyfotit se sklenicí odpadků, tak jste za vodou, ale já se domnívám, že každý by měl jít svou cestou. Podmínky každé domácnosti jsou jiné. Například naše domácnost je složena ze dvou felis catus a dvou homo "sapiens" (řazeno podle hiearchie ve tlupě) a občasných dočasných návštěvníků. Od listopadu s námi (v lednici) např. bydlí Artur (Pieris brassicae). Žijeme v malém bytě utopeném kdesi v Praze, v domě, kde slovo kompost nikdo nezná a recyklaci mnozí považují za sexuální úchylku. Naší snahou je skloubit ZW s naším životem, ale nenechat se jím semlít. Naše cesta je založena na jednoduchosti (neděláme nic, čemu nerozumíme) a k tomu nám pomáhá dětinská zvídavost (nic vás tak nepoučí jako pokus - omyl) a velká dávka lenosti (kdo nic nedělá, nic nezkazí... a nebo taky naopak).

Arthur